Je zima

díváš se ven

že sněží

je sen

tam zbloudilá tramvaj

míří za věci

za skly my stíny

jak cestující

zapnu ti kabát

políbím na rty

pohladím ňadra

nazuji boty

díváš se ven

jako do očí

a do prvních stop

vběhli psi něčí

ptát se po tichu

v němž týdny skončí

zpít se ze sněhu

jen tak se venčit  

a tak ještě smím tě

na chvíli rozepnout